Ovce kamerunská

O kamerunských ovcích

Historie

Plemeno sloužilo již před 10 000 lety domorodým obyvatelům Kamerunu jako zdroj masa a mléka. Díky vysoké nadmořské výšce, kde se Kamerun nachází, se adaptovaly i na poměrně zlé životní podmínky. Vhledem k tomu, že mléka mají pouze množství stačící pro jehňata, začaly se posléze chovat již jen na maso.

V ČR soukromý chov započal roku 1993, kdy jeden chovatel převzal několik kusů ze Zoo Ostrava. Tito jedinci se stali základem pro většinu chovů u nás.

Vzhled

Kohoutková výška: 55 až 86 cm
Váha: 30 až 40 kg

Pro svůj pro ovce neobvyklý vzhled se neznalému oku často pletou s kozami. Nemají vlnu, ale srst, která je krátká, lesklá a bez nutnosti stříhání – línají. Existují dvě základní zbarvení, což je hnědé srnčí a černé s prosvětlením na čenichu, kolem očí a u beranů na genitáliích. Výjimečně se rodí celo-černá nebo černě srnčí jehňata. Křížením s jinými plemeny se však dostala do genotypu i bílá barva, která není dominantní, ale přesto se mohou narodit i celo-béžová, celo-bílá či různě flekatá jehňata.
Berani jsou vždy rohatí a v zimním období mají typickou majestátní hřívu. Ovce jsou zpravidla bezrohé a v případě rohaté ovce se často jedná o hermafroditismus. Mají malý tělesný rámec.

Chov

Chovy mimo zoologické zahrady nebývají čistokrevné, proto je případně lepší pořídit si jedince právě ze zoo nebo registrovaného chovu, kde probíhají pravidelné kontroly užitkovosti.

Kamerunské ovce se nepodobají kozám jen vzhledově, ale i povahově. Předními nohami naskakují na kmeny stromů a okusují kůru i listí. Je tedy žádoucí si stromy, o které nechcete přijít, zabezpečit omotáním pletiva a podobně. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně primitivní plemeno, není snadné je plně ochočit, avšak nejsou agresivní, takže jsou vhodné jako „sekačky“ a nemusíte se bát o bezpečí své ani svých dětí.

Obecně jsou poměrně dost hlučné, což se násobí, když si navyknou, že od lidí dostanou nějakou dobrotu. Není vhodné je tedy chovat v blízkosti hustě osídlených oblastí, lehce by se mohlo stát, že si sousedi budou stěžovat a v horším případě se pokusí zvířata otrávit.

Malá zahrada jim opravdu nestačí. Potřebují vhodný travnatý prostor, který mohou spásat. Občas je možné jim přilepšit granulemi, tvrdým suchým pečivem, řepou, mrkví a to především v zimním období, kdy se jejich strava skládá převářně ze sena. Neustálý přístup k čerstvé pitné vodě je samozřejmostí.

Ovce pohlavně dospívají již v pátém měsíci života, ale zařazení do chovu je vhodné až kolem jednoho roku. Rodí jedno až dvě jehňata dvakrát ročně. Ovce porod i péči o jehně zvládají ve valné většině s přehledem bez pomoci. Pokud porod matka z nějakého důvodu nepřežije, jehněte se většinou ujme některá ovce ze stáda, která je tou dobou v laktaci. V situaci, kdy se jehněte žádná neujme, lze osudu pomoci i tkz. adoptivním sprejem, který se nastříká bahnici na hlavu, tak aby nebyli zasaženy oči, a stejně tak se postříká celé jehně. Sprej neutralizuje pachy a bahnice jehně snadno přijme za své. To lze použít i v případě, kdy matka o svého potomka jeví malý nebo žádný zájem.

Dnes se ve většině případů jedná o hobby chovy nebo se používají jako „sekačky“. Není ale výjimečné, že se chovají na maso. Maso jehňat je chuťově něco mezi jehněčím a zvěřinou.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ovce_kamerunsk%C3%A1
https://adoc.pub/chov-kamerunskych-ovci.html

O našem stádu

Naše stádečko je velmi šikovné, a tak se krásně naučilo přijít na zavolání. Díky tomu je možné vypustit ho volně a nezatoulá se. Když se zavolá „holky“, přiběhnou ovečky jako smečka psů. Nejradši po zavolání dostanou nějakou mňamku.

Netajíme se tím, že jehňata chováme na maso pro vlastní potřebu.

Timur

Kopýtko

Blondýna

Agáta

Prdelka

Timur k nám přišel koncem roku 2019 od pána, který ho jeden čas měl v dětském koutku. Zbavoval se ho, protože mu pravidelně oplodnil celé stádo ovcí plemene suffolk, což nebylo žádoucí. Převezením k nám jsme mu zachránili život, pán z něho chtěl udělat klobásy.

Je černého zbarvení s bílými znaky na hlavě a genitáliích. Své stádo si hlídá​, ale k lidem je přátelský.

Kopýtko je u nás nejdéle. Přišla k nám začátkem roku 2019 a přivedla nám jako prvorodička na svět naše první dvojčata Barunku a Bertíka.

Je typického srnčího zbarvení.

Blondýna k nám přišla na jaře roku 2020. Své jméno si vysloužila svým světlým zbarvením. Bohužel její první porod nebyl úplně šťastný. Narodila se jí dvojčata a jedno bylo mrtvé, druhé zemřelo do tří dnů. Tuto ztrátu si vynahradila při svém druhém porodu, kdy na svět přivedla další dvojčata, která rostla jako z vody a byla jim skvělou matkou.

Agáta k nám dorazila březí v únoru 2021. Po příchodu se jí narodili dvojčata. Beránek prochladl a již se nám ho nepovedlo zachránit, zemřel v náručí, když jsme se ho snažili zahřívat a nakrmit. Druhým potomkem byla ovečka Fifinka, která s trochou pomoci přežila. Agáta je křížencem kamerunské ovce a muflona. Když k nám přišla byla velmi plachá. Dnes již je o něco důvěřivější a vezme si granule z ruky a v nestřeženém okamžiku je možné si jí při krmení lehce pohladit.

Prdelka k nám přišla neplánovaně v létě 2021. Jednou se objevil pán a chtěl beránka do svého stáda a líbil se mu náš Timur. Nabídl nám ovečku výměnou za Timurova syna Emila. Má typické srnčí zbarvení, ale na ocásku má bílý flíček, tak dostala své jméno.